Rámeček
VÁCLAV HAVEL se narodil roku 1936 v Praze. Při studiích dramaturgie na pražské DAMU byl v letech 1960–68 dramaturgem a asistentem režie v Divadle Na zábradlí, v r. 1974 pracoval jako dělník v pivovaře, jinak zůstával ve svobodném povolání až do prosince 1989, kdy byl zvolen prezidentem ČSSR. Po rozpadu státu se stal prvním prezidentem ČR, do stejné funkce byl zvolen r. 1998. Patřil k nejznámějším odpůrcům komunistického režimu, který ho několikrát věznil, nejdéle v letech 1979–83 za „podvracení republiky“. Byl jednou z vůdčích osobností Charty 77 a Občanského fóra. Je autorem téměř dvaceti divadelních a televizních her a mnoha komentářů a esejů, v nichž analyzuje stav společnosti. Za svou politickou a uměleckou činnost získal množství domácích, ale především zahraničních cen, čestných doktorátů a dalších ocenění.
Minulý týden jste vstoupil do debaty na téma „omezení občanských práv“ v době hrozícího teroru, která se týkala i posílení pravomocí bezpečnostních služeb. Co doporučujete Čechům?
Spíš než o omezení občanských a lidských práv bych mluvil o jejich ochraně. Lidské životy, svobodu, soužití i majetky je někdy zapotřebí chránit pevnější sítí pravidel. Nechci ale teď mluvit konkrétně o tom, který zákon by se mohl novelizovat či upravit. Ještě důležitější než úpravy zákonů je způsob, jak jsou aplikovány.
Máte nějaký příklad?
Ano, všimněte si například této věci. Každý podúředník v mé kanceláři musel projít…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
