Režisér a scenárista Jean-Pierre Jeunet si splnil sen: vytvořil na plátně tak milý obraz Paříže, jak si ji zřejmě vysnil v zamilovaných představách. Skloubil čtyři scénáře ze šuplíku a vznikl příběh o Amélii z Montmartru, rozpustilé servírce pokoušející návštěvníky kavárny Deux Moulins i přilehlé okolí svým humorem, kouzlem a lavinou potrhlých nápadů. Během pár měsíců film přilákal do kin několik milionů diváků a stal se opravdovým fenoménem. Přitom opomenutím organizátorů nebyl letos přijat do soutěže v Cannes, takže jeho strmá cesta vzhůru nestartovala z nabubřelých festivalových večírků, ale opravdu přímo z potemnělých kin. Lokace filmu, kavárna Deux Moulins v pařížské ulici Lepic, se stala poutním místem. Dá se očekávat, že podobně Amélie zaboduje i u tuzemského diváka. Její kvality už ostatně prokoukli i porotci v Karlových Varech a přiřkli jí hlavní cenu - Krišťálový globus.
S trpaslíkem do světa
Kritici Jeunetův film z jedné strany na stránkách deníků i odborných časopisů chválí jako originální a přístupné dílo, na druhé straně mu vytýkají sociální bezpohlavnost a snahu přenést Disneyland do srdce Paříže. Příhody mladé servírky Amélie jsou skutečně velmi lapidární. Dívenka odmalička vyrůstá se svými rodiči na Montmartru a po smrti matky žije jen se stárnoucím a melancholickým otcem, jehož už nezajímá nic jiného než péče o zahradní skalku a urnu s matčiným popelem. Při domácím úklidu jednou Amélie narazí na ukryté hračky chlapce, který žil…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
