Řečeno s Františkem Palackým, kdyby Castrovy Kuby nebylo, museli bychom si ji snad vymyslet. Kde jinde najít názornější příklad rezidua levičáckých vizí a argumentů? Nikoli genocidní Pol Potova Kambodža, nikoliv autarkická Severní Korea Kim Čong-ila nebo Ťiang Ce-minova Čína s velmocenským vlivem, ale právě Kuba - tento „ostrov svobody“ v Karibiku. Nejsou tam koncentráky praskající ve švech, neprobíhají tam hromadné popravy, leckterý disident má přístup na internet, můžeme tam volně jet jako turisté… A nebýt amerického embarga, Kubánci by prý žili i v hmotném dostatku. Tento názor rezonuje nejen na Kubě, ale také mezi levicí v USA, EU i u nás. Proto je svým způsobem dobře, že před deseti dny byli na Kubě zatčeni Ivan Pilip a Jan Bubeník za kontakty s tamními disidenty. Hrozící proces před „revolučním tribunálem“ nelze brát na lehkou váhu, ale tvrdý postup kubánské policie pomůže leckomu u nás otevřít oči. Jenže už tuto neděli vystoupí v Praze kubánská neoficiální kapela Buena Vista Social Club. Jak si to vysvětlit? Jak mohou úřady totalitního státu zatknout „za špionáž“ poslance suverénní země a přitom povolit, aby do téže země vyjela nerežimní hudební skupina?
Oplátkou za pomoc v nouzi
Jako by v tomto jediném bodě měl pravdu komunistický poslanec Miroslav Ransdorf, který odmítá nazvat Castrův režim totalitou. Má-li být totalitou pouze režim, který kontroluje opravdu totálně vše, pak Kubu skutečně vynechme - vždyť Kubánci mohou už pár let i…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
