Když tibetský dalajlama navštívil v roce 1993 Francii, dostal při jedné z mnoha veřejných diskusí nelehkou otázku: „Jak si vysvětlujete, že stoupající počet mladých lidí na Západě se obrací k východní moudrosti a spiritualitě, když Západ sám má také bohatou tradici?“ „Většina západních zemí má velmi starou křesťanskou civilizaci. Nemyslím si, že se to nějak změní. A to je dobře. Nicméně, existují tu miliony lidských bytostí, a mezi těmito miliony musí jistě být lidé rozmanitých zájmů, vlastností a duchovních sklonů. A tak mezi nimi budou i ti, které přitahuje buddhismus - stejně jako v Tibetu, který byl po staletí buddhistický, žijí dnes také muslimové a křesťané. Je to přirozené,“ odpověděl pohotově duchovní vůdce Tibeťanů. Nabídl tak způsob, jak se vyrovnat s problémem, který pro řadu lidí představuje stále častější vzájemná konfrontace staletími prověřených duchovních tradic a náboženských systémů, které často vznikaly a rozvíjely se na opačných koncích planety. Instituce, které jednotlivé tradice ztělesňují, se tímto stavem nezřídka cítí ohroženy a snaží se každá po svém nějak vyrovnat s novou realitou. Intenzivní výměna názorů probíhá v poslední době zejména mezi buddhisty a katolíky. O reakci českých katolických kruhů na šíření buddhismu u nás se už Respekt zmínil (č. 42/2000). Nebylo by proto na škodu také zjistit, jak se se snahou o christianizaci vyrovnává některá tradičně buddhistická země. Jako…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
