I když už je malému Danielu Ornstovi z Chrudimi sedm, letos do školní lavice s prvňáčky nezasedl. Jeho rodiče totiž celý minulý školní rok usilovali o to, aby Daniela mohli sami vyučovat ve vlastní škole spolu se stejně starým synem svých známých. Plán založit soukromou základní školu sázející na volnost a spontánní dětský projev se však u zdejších úředníků nesetkal s pochopením. Po dlouhém mlčení a průtazích ve lhůtách k odpovědi nakonec teď v září dostali Ornstovi dopis od samotného ministra Zemana. Zdvořile jim píše, že mít třídu pro dva žáky a celou školu pro deset není v České republice zkrátka možné.
Přátelská škola
Ilona Ornstová učila v české škole dva a její manžel Miroslav jedenáct let. Praxe na ně coby rodiče dvou malých dětí zapůsobila odstrašujícím způsobem. „Chtěla jsem, aby děti byly ve škole šťastné. Ale když jsem se toho snažila docílit novými postupy při výuce, setkala jsem se ze strany svých kolegyň jen s divnými pohledy,“ vzpomíná paní Ilona (32) na vyučování prvního stupně na základní škole v Hradci Králové. „U dětí ve státní škole zdegenerují jejich zájmy, jsou nuceni přetrpět, co je ve škole nebaví, nudí se, vyrušují; a pak vyrostou a jdou dělat něco jenom pro peníze. To je přeci hrozné,“ říká její manžel Miroslav (40), kterého na začátku devadesátých let nadchl v Německu projekt tzv. waldorfských škol s jejich individuálními učebními plány a otevřeností novým metodám. "Nevím, proč je ve státních školách místo rozvoje…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
