Rehabilitace fotografie jako média je ve svobodné České republice zcela nesporná a zasloužila by samostatný rozbor. Součástí tohoto vzedmutí jsou výstavní aktivity v Praze i mimo ni. Ačkoli za necelých dvanáct let bylo u nás představeno již mnohé z domácí i světové fotografie, náleží Exodus, aktuální expozice v pražském Mánesu, k vrcholům celého polistopadového období. Tři stovky svých černobílých snímků zde do 28. října představuje v Paříži žijící sedmapadesátiletý dokumentarista brazilského původu Sebastiao Salgado. Na Exodu pracoval v letech 1993–1999 v celkem čtyřiceti zemích; sledoval útěky lidí před bídou, násilím a nenávistí, potýkání se s přírodními živly, cesty běženců za nadějí nebo jejich přežívání v místech, která jim byla v nouzi přisouzena a kde v zoufalství složili svá zkroušená těla a skromné majetky.
Vytříbený zrak
„Jediné, co mě při volbě mých témat vede, je člověk. Zabývám se hledáním toho, co tvoří ducha a povahu těchto lidí, a fotografie se přitom spíše, než jako čistá vyobrazení, stávají základem dialogu.“ Tato autorova slova jsou mottem Exodu a mohla by vyznívat pateticky nebo i vychloubačně. Vystavené snímky ovšem obsah citovaného výroku naplňují do posledního písmene. Pokora a důslednost jsou totiž základními principy Salgadova dokumentování a vědomí kontextu nabývá u tohoto tvůrce mimořádné důležitosti. A každý jeho záběr či slovní projev je vhodné vnímat především v celkových souvislostech představeného cyklu a možná…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
