Kontroly britských úředníků na ruzyňském letišti vyvolaly debatu o zavrženíhodném přístupu Británie k imigrantům a žadatelům o azyl. Jak tedy vlastně vypadá britský azylový systém?
Krach systému
V roce 2000 obdržely britské úřady přes 76 tisíc žádostí o azyl, což v přepočtu na děti a další rodinné příslušníky představuje asi 100 tisíc imigrantů. Zvyšující se počet míří do Británie celou druhou půli 90. let a v evropském žebříčku přistěhovalecky atraktivních zemí se tak dělí s Německem o první místo. Azyl bývá udělen zhruba sedmnácti procentům žadatelů. Ale ani zbytek není bez šance. Část odmítnutých se proti rozhodnutí odvolává, jiným je povoleno zůstat v zemi například z vážných zdravotních důvodů. Předpokládá se, že na ostrovech nakonec setrvá většina původních žadatelů, byť nelegálně. Vracení imigrantů zpět do vlasti je totiž pro vládu administrativně a technicky náročné a relativně drahé. Podle údajů ministerstva vnitra bylo loni vyhoštěno jen asi dvanáct procent z celkového počtu neúspěšných žadatelů. To se ale nyní mění. Vláda oznámila, že letos vyhostí 30 tisíc odmítnutých azylantů. Na imigrační příliv posledních let nebyla Británie vůbec připravena. Pro jeho zvládnutí se mohla opřít pouze o přistěhovalecký zákon z počátku 70. let. Proto vlastně nikoho nepřekvapilo, když v polovině minulé dekády chatrný systém téměř zkolaboval. Konzervativci ještě stihli přijmout v roce 1996 zákon o azylu a imigraci, nicméně současná azylová politika se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
