Vyhazov poslance Vladimíra Paulíka z Unie svobody obsahuje všechny prvky dobré detektivky: podvody, vyhrožování a tajemná spiknutí. To tu ještě nebylo.
Lahváče a kartičky
Všechno to začalo před rokem, kdy si dva členové blanenské Unie svobody stěžovali na vedení v Praze, že to v jejich organizaci pod okresním předsedou Vladimírem Paulíkem nějak neklape. „Na stranické porady začali chodit lidé s taškou plnou lahváčů a s kartičkami, na kterých měli napsáno, jak mají hlasovat,“ vzpomíná jeden ze stěžovatelů, starosta blanenské obce Adamov Jaroslav Bernášek. „Vyšlo taky najevo, že v Petrovicích, kde je pan Paulík starostou, žije osmdesát členů Unie svobody - polovina celé okresní organizace. Vzhledem k tomu, že ta vesnička má se vším všudy čtyři sta obyvatel, je to výsledek hodný Guinessovy knihy rekordů.“ Protože starosta Bernášek nabyl dojmu, že vedení strany nevěnuje situaci v Blansku pozornost, loni v srpnu s kolegou Jiřím Škaroupkou své pochyby zveřejnili na tiskové konferenci v Brně. „Je to nešťastný krok,“ komentoval jejich aktivitu tehdejší předseda Karel Kühnl. „Ta věc na mě bohužel dělá dojem jakéhosi vnitřního vyřizování účtů nebo řešení osobních sporů.“ A poslanec Paulík prohlásil pro ČTK, že je „připraven rezignovat na všechny své stranické i veřejné funkce v případě, že se prokáže podezření z machinací s členskou základnou“. Nic se ale prokazovat nezačalo a spory uvnitř blanenské organizace pokračovaly dál. "Tehdejší vedení strany…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
