„Toužíme po tom stvořit čirou krásu.“ Těmito slovy uvedl letos pařížský hudebník Jean-Benoit Duckel bod, v němž začal s partnerem Nicolasem Godinem v rámci pařížského elektronického dua Air vyrábět své zatím poslední album (10 00 Hz Legend, 2001). Na jaře k tomu Air uprostřed práce drze dodali, že to budou právě oni, kdo definitivně pohřbí rockovou hudbu. Během léta se deska objevila mezi lidmi, a přestože spory o to, jestli postupy elektronické (nebo obecněji taneční) hudby vytlačují z pole tradiční instrumenty, vedou hudebníci i publikum už dlouhá léta, v případě Air je tato dosti nudná debata zbytečná. Jejich hudba se od mnoha experimentujících kolegů možná nejvíc odlišuje právě odkazem k touze po „čiré kráse“: duo se o ni pokouší s pomocí citlivého propojení všeho, co populární hudba v několika desetiletích své krátké historie nabídla. Patří sem vedle všudypřítomného nadhledu zaujetí pro zachycení podivuhodných zvukových detailů připomínajících náladu zašlých časů i schopnost navodit svou hudbou křehký zásah nekonečného prostoru.
Co to je, chlapci?
Profesora matematiky Jeana-Benoita Duckela a architekta Nicolase Godina spojila v polovině devadesátých let v pařížských bazarech láska k tehdy polozapomenutým (a dnes znovuobjevovaným) elektronickým syntezátorům sedmdesátých let. Před třemi lety s pomocí svých „moogů“ nahráli desku Moon Safari. Jak dnes sami říkají, byli jejím úspěchem zaskočeni: neuměli si totiž představit, že by jejich…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
