V indickém filmu Terč se odehrává následující scéna: muž, třicátník, výtečný střelec, jde žádat o práci u majitele venkovského panství. Předvede svoji bezchybnou mušku a je s nadšením přijat. Sedlák s ním dohodne plat, ubytování a podává mu ruku. „Pane, já jsem ale dalit,“ upozorňuje střelec. Nadšení rázem opadá. Sedlák pomalu ustoupí, ruce svěsí k tělu a místo nabízeného pokoje ve svém domě ubytuje nového lovce ve speciální vesnici pro své zaměstnance z nízkých kast. Střelec je sice přijat, nesmí ale chodit do domu svého zaměstnavatele, pít s ním ze stejné studny, navštěvovat stejnou svatyni.
Oddělené studny
Stále přetrvávající kastovní diskriminace je důvodem, proč chtějí nejnižší indické sociální skupiny - dříve nazývaní nedotknutelní, Gandhím haridžanové (boží lid), dnes politicky korektně dalité (utlačovaní) - vystoupit se svými problémy na chystané konferenci o rasismu v Jižní Africe. Dalité už několik měsíců požadují, aby se jejich situace dostala na oficiální program jednání. Indická vláda je ovšem zásadně proti s tím, že nejde o rasismus, ale sociální diskriminaci. Zákony ji sice zakazují, ona však ve velice různorodé indické společnosti přežívá. Podle indických úřadů jde o vnitřní záležitost země, kterou nelze se situací v jiných státech porovnat.Toto tvrzení má svoji logiku stejně jako to, že Indie nemá chuť řešit tak choulostivou věc, jako je kastovnictví, na mezinárodním fóru. Na druhou stranu je ale jasné, že lidé z nízkých kast a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
