Kultura jako život memů
Nakladatelství Portál uzavřelo prázdninové období vydáním průkopnické práce britské psycholožky Susan Blackmoreové „Teorie memů - Kultura a její evoluce“, která aplikuje metodiku evoluční teorie Charlese Darwina na oblast kulturní antropologie. Nápad je to dosti provokativní. Kdo se až dosud zabýval kulturními a společenskými jevy, například uměleckými díly, hledal zpravidla smysl a význam jejich obsahů. Autorka nabízí metodu, jak se takovým interpretacím vyhnout a zkoumat prosté fungování kulturních prvků, jejich sebeprosazování, uplatňování a přežívání. Memetika umožňuje badateli poodstoupit na pozici jakéhosi „kulturního biologa“, jenž sleduje dění v mraveništi civilizace s odstupem, jaký si klasický kulturolog nemůže dopřát, protože se v terénu kultury sám plahočí za obživou.Mem je cosi jako kulturní gen, je základem plození, růstu, zanikání i zvěčňování kulturních prvků. Čím to, že estetické informace, které dal do oběhu Ovidius, Shakespeare či Goethe dodnes kolují, zatímco stejně snaživá díla jejich vrstevníků spí ve věčném zapomnění? Odpovědi, které nabízí memetika, jsou jistě zjednodušující a možná poněkud znesvěcují výsostnost ducha, neboť krásu ideálů poměřují jejich životaschopností. Perspektiva to však je přinejmenším zábavná.
Špioni, fízlové a strašidla
Ve středu se před diváky v pražském klubu Roxy postaví zajímavá americká skupina Spooks. Tajemný název odkazující na škálu slov od „strašidla“ přes …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
