Paní Irina (78) přišla do Čech jako mladá dívka. Vdala se tady a porodila dítě. Kdyby jí někdo v tu chvíli řekl, že zanedlouho poputuje v okovech zpět do Ruska na Sibiř a svou dcerku nespatří dlouhých devatenáct let, určitě by mu nevěřila. Ale přesně to se stalo.
Na dně
Matka paní Iriny se narodila v Rusku, kam se její rodiče odstěhovali koncem devatenáctého století z Čech za prací. Provdala se za architekta a po jeho smrti v roce 1936 se vrátila i s dcerou do Prahy. Devatenáctiletá Irina se s novým prostředím rychle sžila. Pracovala jako choreografka baletu a udržovala styky s početnou ruskou komunitou, která do Československé republiky emigrovala před bolševiky ve 20. a 30. letech. "Našla jsem tu druhý domov, " vzpomíná na své mládí paní Irina. Pak ale komunismus dorazil i do Čech. A uprchlíci ze Sovětského svazu se rázem ocitli v bezvýchodné pasti. V květnu 1950 zazvonila u bytu paní Iriny Státní bezpečnost. "Mě, dceru a moji matku ihned odvezli, " vzpomíná Irina. "Pro manžela si přijeli později. Skončili jsme ve sběrném táboře v Praze. A nikdo nám přitom neřekl ani slůvko vysvětlení. " V táboře od sebe ženy po pár dnech oddělili - paní Irina putovala na Pankrác. "Tam mně vyslechl český vyšetřovatel. Chtěl ode mě přiznání, že jsem špionka a že jsem zradila Sovětský svaz. Když ho nedostal, tak mi jen tak, jakoby mezi řečí sdělil, že pojedu do své bývalé vlasti, " říká paní Irina. Násilná deportace do SSSR pro ni začala odvozem do sběrného…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 34 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
