Když býval Václav Klaus ještě ministrem financí, visel v jeho pracovně portrét Aloise Rašína jako jasný a srozumitelný symbol. První roky po pádu komunismu v mnohém připomínaly první roky po vzniku Československa. A ke komu jinému se hlásit než k slavnému ministrovi financí, který zkrotil poválečnou inflaci, oddělil českou korunu od rakouské a udělal z ní nejtvrdší středoevropskou měnu?Dnes by si Klaus jako správce pokladny asi pověsil na zeď raději Rašínova protichůdce Karla Engliše, podle kterého se měna musí podřídit zájmům výroby a obchodu. Rozhodně lze říci, že kdyby Rašín vstal z hrobu, kam ho kdysi poslala kulka komunistického atentátníka, svého někdejšího obdivovatele by nepochválil. Vše, na čem si předák prvorepublikové Pětky zakládal, to dnešní Dvojka - ODS a ČSSD - ohrožuje.
Utrácet je tak snadné
Historici zpravidla líčí Rašína jako puritánsky přísného muže, který si potrpěl na pořádek ve státních financích. Už třetí rok od konce války se mu pro dosud rozvrácenou zemi podařilo navrhnout vyrovnaný rozpočet. Z prestižních důvodů lpěl na silné koruně a za hlavní zlo - jako mnoho státníků v tehdejší Evropě - považoval inflaci. Stejnou vlasteneckou disciplínu vyžadoval od občanů. Dochovala se historka o jeho zlostné reakci, když se mu nic netušící prodavačka pomerančů u Národního divadla pochlubila, jak jí jde drahé dovážené ovoce dobře na odbyt. Sociální demokraté, vládnoucí za podpory Klausovy ODS, nedávno navrhli čtvrtý deficitní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 34 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
