Vymydlený Magor by vám vyhovoval?
„Magor žvaní a v Právu to tisknou“ - zní závěr (Respekt č. 33/2001), který si učinil Jiří Peňás po přečtení mého rozhovoru s Ivanem Martinem Jirousem ve jmenovaném deníku. Poněkud mě překvapilo, že právě literární kritik nenalezl ve výpovědi mého partnera kromě „opileckého kecu“ nic, co by jej zaujalo; nicméně každý má právo na svůj názor a bylo by jistě pošetilé, kdybych se nyní pouštěl do obsáhlého rozboru onoho textu. Na jednu podpásovku ale reagovat musím. Jiří Peňás soudí, že mým „cílem bylo drapnout ‚cvoka‘ a předhodit ho jako sousto čtenářům Práva“: „Podívejte se, jací ti nonkonformisté, disidenti a literáti jsou: alkoholici, sodomité, monarchisté a maoisté, prostě rozvrácená a nebezpečná stvoření!“ Co na to odpovědět? O tom, že Magor je osobnost plná rozporů a protimluvů, není pochyb - ale měl jsem to snad před čtenáři tajit a svého partnera řádně vymydlit a učesat? Podle Peňáse asi ano - jenže pak by se mi sotva podařilo zdiskreditovat disidenty, což je úkol, na který jsem se patrně začal připravovat už před téměř 24 lety, když jsem podepsal Chartu 77. Koneckonců, celému Právu přece nejde o nic jiného. Navzdory tomu, že v něm pracuje možná více bývalých disidentů než v Respektu a že jeho redaktoři dnes a denně ve svých článcích mazaně předstírají ostře antitotalitní postoje. Jiřího Peňáse však neoklamou. Peňás soudí, že moje rozmluva s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 34 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
