Existuje ještě dnes nějaká koloniální mocnost, která by navíc měla državy na dohled od své metropole? V očích lídrů Evropské unie a proponentů globální spravedlnosti je takovou mocností Izrael. Už od roku 1967 okupuje sousední palestinská území a vládne cizímu národu. Takový pohled není z dnešního evropského pohledu nelegitimní. Jenže čtvrteční pumový atentát v Jeruzalémě, nejkrvavější v rámci palestinské intifády al-Aksa, ilustruje jeho pokrytectví, ba i pokrytectví globální spravedlnosti. Prozatímní bilance výbuchu činí 15 mrtvých a 130 zraněných - ne vojáků, policistů či třeba ozbrojených osadníků, ale náhodných hostů pizzerie uprostřed města. Co nám televizní záběry připomínají více: protikoloniální boj, či akt teroru? Opravdu nemá většina z toho, co Evropa chápe jako svévolnou okupaci, spíše charakter obrany proti teroru? Ale kdež. Izraelský premiér Ariel Šaron by nyní v Belgii mohl být souzen za 19 let staré události (masakry v uprchlických táborech Sabra a Šatíla) a odpovědnost za ně. Naproti tomu palestinský lídr Jásir Arafát - třicet let kovaný terorista, poté nositel Nobelovy ceny míru, pak zase podněcovatel násilí - je všude ve světě přijímán s veškerými poctami. To už cosi vypovídá o trendech v mezinárodní spravedlnosti.
V popisu práce
Myšlenka globální spravedlnosti je hezká a lákavá. Zločin, ba zločin proti lidskosti má být potrestán kdekoli, kde je k tomu příležitost, ať už se stal třeba na druhé polokouli a před dávnými lety.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
