Eva Kantůrková to asi myslela dobře, když před časem pobídla publicistku Milenu Nyklovou k tomu, aby navázala na knihu České rozhovory. Jde o známý soubor dialogů s českými zakázanými umělci, který připravil v půli 70. let kritik Jiří Lederer (1922–1983). Kantůrkovou zřejmě pojal pocit, že by nebylo nezajímavé, kdyby zpovídaní spisovatelé poskytli interview znovu, v jiných společenských a často i osobních podmínkách. Někdejší představy by byly korigovány dnešní realitou a mohl by vyjít najevo lecjaký zajímavý názorový a životní posun. Stalo se a nedávno se objevil na pultech svazek České rozhovory Jiřího Lederera po dvaceti pěti letech. Vcelku logicky ho vydalo nakladatelství Prostor, v němž je prvním mužem Aleš Lederer, tedy syn „původního“ autora rozhovorů. Jestliže samotný nápad Evy Kantůrkové nebyl marný, výsledná kniha Mileny Nyklové bohužel pocity marnosti vyvolává zcela jednoznačně.Svazek České rozhovory měl zajímavý osud. Jiří Lederer ještě před vznikem Charty 77 oslovil některé ze spisovatelů, kteří žili v Československu a doma nesměli publikovat. Patnáct takto vzniklých interview naznačilo, že spisovatele, kteří netvoří nějaký jednotný šik, nicméně z různých názorových a uměleckých pozic naléhavě vyjadřují prakticky totéž. Totiž vůli vyslovovat se svobodně, nenechat se režimem znovu koupit či zmást, což se nejednomu z nich v mládí přihodilo. Ledererovi jeho pokus publikovat knihu v zahraničí přitížil v procesu, který s ním byl v sedmasedmdesátém roce veden a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
