Právě uběhly dva roky od chvíle, co aktivistická blokáda Trojmezenského pralesa vyvolala zájem veřejnosti o útok kůrovce na šumavské lesy. K boji o brouka, kterého většina lidí nikdy neviděla, ale jenž požírá zdejší jehličnaté hvozdy, se vyjadřovali snad všichni a názory se různí. Kácet či nekácet v prvních zónách šumavského parku? Diskuse se většinou vede v kancelářích daleko od lesa. Na šumavských kopcích ale můžeme potkat i pár lidí, kteří jsou tu celý rok, a vědí proto víc.Slunce se na chvíli vynořuje zpoza mraků a ozařuje plochu pod sebou. Podle podrobné mapy by tu měly být husté lesy, ale místo nich je tu jen děsivá holina s trčícími pařáty vysušených stromů. Kolem se válí vyvrácené pařezy a kořeny svíjející se proti slunci. Co nesrazila lidská ruka, dokonal silný vítr, kterému osamocené stromy nemají šanci vzdorovat. Na stejně vykuchané stráni naproti se pohybuje lidský kůrovec. Pásák stahující dřevo a drtící všechno pod sebou. „Tady na těch holinách roste vysoká tráva, která nepouští vodu, a proto tu je malá šance, že tu něco vyroste. Ty stromky, co vidíte, tu museli zasadit uměle. Tím, že rostou pod přímým sluncem, rychle narostou do výšky a budou slabé,“ říká Ivona Matějková (26). Právě ona patří mezi pár nadšenců zmíněných v úvodu. Absolventka pedagogické fakulty v Plzni dnes připravuje doktorandskou práci na biologické fakultě Jihočeské univerzity. Tématem jsou šumavské pastviny. Díky stipendiu může většinu svého času strávit přímo na Šumavě. Jezdí sem už…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
