Polský prezident Alexander Kwaśniewski se před dvěma týdny, 10. července, omluvil Židům. A to jménem svým a jménem Poláků, „jejichž svědomí bylo pohnuto zločinem v Jedwabnem“. Toho data v roce 1941, v obci Jedwabne na severovýchodě Polska už obsazeném nacisty, polští sousedé vyhnali židovské spoluobčany z domovů a na půldruhý tisíc mužů, žen a dětí zaživa upálili.Jde o další z momentů procesu, v němž se Poláci vyrovnávají s minulostí. Vychází při tom najevo pravda o temných stránkách jejich vztahu k Židům. Vláda tento proces podpořila zřízením varšavského Institutu národní paměti, který se nevěnuje jen vztahu k Židům, ale také komunistickým brutalitám i zločinům Poláků, spáchaných po válce na Němcích (nedávno byl první člověk za takový zločin odsouzen) a jiných národnostech.Jak dokazuje velký čin Kwaśniewského, bývalého komunisty a iniciátora přeměny komunistů v sociální demokracii, úsilí o zdárný průběh vyrovnání překračuje hranice mezi politickými stranami i společenskými strukturami včetně katolické církve. Úsilí má velkou sílu, ale není celonárodní. Není divu. Antisemité v Polsku samozřejmě dále existují a na veřejnosti jsou často slyšet. Vedle nich žije mnoho občanů, kteří mají zábrany opustit poválečnou výchovou vštípené pohodlné přesvědčení, že Poláci - kteří přinesli obrovské oběti boji za svobodu - byli výhradně obětmi. Jsou pobouřeni paušálními názory, že Poláci jsou bytostně a historicky antisemitským národem. Tak tomu však skutečně není.Britský historik…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
