Po pozoruhodné literární hříčce o Rukopisech se spisovatel Miloš Urban v „existenciálním hororu“ Sedmikostelí (Argo 1999) vypořádal s megalomanskými architekty. V jeho nové knize Hastrman s podtitulem Zelený román přicházejí na řadu ekologicky necitliví technokraté. Podobně jako v Sedmikostelí zde koexistují dva románové světy. Kniha první je věnována magickému světu Staré Vsi z první třetiny 19. století. Druhá kniha přenáší příběh do světa současného, pseudofiktivní jména postav zřetelně odkazují k realitě druhé poloviny 90. let. Tento svět je zvrácený, a proto si nezaslouží nic jiného, než aby do něj titulní hrdina několikrát brutálně zasáhl. Hastrman, v tomto případě samotářský ekoterorista a německý šlechtic Johan Salmon baron de Caus v jedné osobě, disponuje nadlidskými schopnostmi a ovládá sílu skrytou ve vodě. Vedle hastrmana jsou pojítkem obou světů další dva aktéři románu. Tím prvním je dcera rychtáře Katynka, tísněná vesnickým prostředím. Druhým aktérem je dominanta kraje, kopec Vlhošť, bezohledně vytěžovaný českými „podnikateli“.
Obětiny a oběti
Urban román konstruuje pečlivě, promyšleně a se smyslem pro symetrii. Za jakoukoli újmu, kterou lidé způsobí Vlhošti a okolní krajině, si tamní božstvo Odradek vyžádá oběť. Uzlové dějové body pak z tohoto pohledu nejsou ničím jiným než přehlídkou obětin Vlhošti.V první knize románu se formou pohanských rituálů kopci dobrovolně předkládá Katynka se skupinou vrstevníků. Doufá spolu s vesničany v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 34 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
