„Irský problém“ Evropské unie se po summitu v Göteborgu dostal do patové situace. Odpověď na otázku, jak dál s ratifikací smlouvy z Nice, v Irsku patnáctka nenašla. Pouze si slíbila, že ji vyhledá do konce roku. Předseda Evropské komise Romano Prodi se poté v Dublinu nechal slyšet, že k přijetí až pěti zemí není kompromis z Francie nutný. Francouzi a spolu s nimi Němci okamžitě přešli do protiútoku a jednoznačně odmítli, že by rozšíření bylo možné, aniž by smlouva z Nice nevstoupila v platnost. Nejnovější mediální hvězda Evropy, irský premiér Bertie Ahern, mezitím prohlásil, že uspořádá nové referendum, ale až po volbách, které proběhnou příští rok. Pokud je ovšem vyhrají strany současné vládní koalice, jejichž popularita nepřetržitě klesá. Přesto je irské „ne“ smlouvě z Nice dobrá zpráva. Evropskou politickou elitu totiž pomůže vrátit do reálného světa občanů a jejich přání i obav, kterému se začala mílovými kroky vzdalovat.
Nevděční Irové? Proč ne
První reakce na výsledek referenda (54 procent proti smlouvě, 17 procent pro) byly takřka totožné. Jak to, že se občané země, která z bruselské kasy získala pětinásobek toho, co do ní dala, a dnes je i díky unijním dotacím nejrychleji rostoucí evropskou ekonomikou, postavili proti zájmům klubu? Vždyť 86 procent Irů tvrdí, že jejich stát z členství v EU profituje, oproti 46 procentům spokojených občanů v průměru Unie! Předně, k referendu se dostavila necelá třetina irských voličů, z nichž drtivou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
