Nová předsedkyně Unie svobody Hana Marvanová není v české politice žádnou novou tváří. Jedenáct let v parlamentech a stranických funkcích už jí dokonce vyneslo literární portrét. Spisovatelka Eva Kantůrková popisuje ve svém Památníku (1994) Marvanovou, jak jí utkvěla v paměti z popřevratové České národní rady: „Patřila ke skupině radikálů, jejichž hobby je očistné bičování společnosti. Viděla jsem ze svého místa na řečniště z boku, poslankyně Marvanová tam stála, drobná, křehká, v osmém měsíci těhotenství, s andělsky jemnou tvářičkou, a andělským hlasem zdůvodňovala tuto právnickou a protilidskou smyčku.“ Pozorovatelé, kteří se při debatě o lustračním zákoně hůře vciťují do kůže agentů StB, nemusí hned v Marvanové vidět jakobína. Se spisovatelkou ale určitě budou souhlasit v tom, že předsedkyně je emotivní žena a že své názory dovede razantně prosazovat. I když to není nová tvář, od jejího vstupu na trůn Unie svobody se možná dá něco nového čekat.
Až naprší a snížíte daně
Jak známo, Hana Marvanová kriticky pohlíží na výkon vlád Václava Klause, kterých byla sama v parlamentu oporou. Nelíbí se jí, jak brzy Klaus polevil v reformním tažení. Jako advokátka ví, kde českou justici tlačí bota, a naléhá proto na právní reformu - což je také jeden z deficitů pravicových kabinetů. Nahlas dala najevo, že do politiky nepatří fixlování ve stranických účtech. Přesto platí, že Marvanová by daleko radši šla do koalice s ODS a pochybným liberálem Václavem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
