Takřka všichni komunističtí vůdci nejrůznějších zemí na světě během minulých desetiletí pozvolna ztráceli kultovní postavení, a pokud nezemřeli včas jako Josip Broz Tito nebo Mao Ce-Tung, skončili vesměs neslavně. Jediným rudým lídrem, který si na zbožštění stále zakládá a daří se mu v lidech vyvolávat fascinaci, je kubánský prezident Fidel Castro. Jak jsem zjistil při návštěvě Kuby během natáčení televizní reportáže, Kuba je sice totalitním státem, ale Castro dokáže na lidi zapůsobit i bez donucovacích prostředků.
To je on!
„Nikdy jsem si nemyslela, že budu mít takovéhle štěstí. Je to pro mě obrovský zážitek, být blízko něj,“ řekla naše tlumočnice, když při manifestaci v centru Havany, kam jsme před několika měsíci v rámci reportáže vyrazili, Castra zahlédla na vzdálenost sto padesáti metrů. Podobně jako většina Kubánců jej nikdy neviděla na vlastní oči. To však byl jen začátek: záhy poté z blízkosti Castrovi tlumočila, když jsme s nim natáčeli interview. Bylo vidět, že je z toho v šoku. S lidmi podobně fascinovanými Castrem se lze na Kubě potkat velmi často. Jsou ochotní hájit jeho názory, zastávat se režimních postojů a vychvalovat jeho zásluhy donekonečna. Nedělají to ze strachu z tajné policie, nýbrž z přesvědčení. V šest hodin ráno v Havaně svítá. Jeden plný autobus za druhým směřují ke stadionu, kde se má konat akce s názvem Tribuna Abierta, tedy Otevřená tribuna. Pořádat se začaly loni v době, kdy vrcholil spor se Spojenými státy o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
