Výbor básní Všechny tvé dívčí nanicovatosti, který ve spolupráci s autorem uspořádal Michal Huvar, obsahuje „poezii milostnou“, což pro každého, kdo se alespoň trochu orientuje v básníkově rozsáhlém díle, znamená tolik, co zlomek práce bezmála padesátileté, konané na jediné téma. A přitom je to teprve pátá kniha Jiřího Veselského (nar. 1932), publikujícího jinak převážně v drobných tiscích vydávaných vlastním nákladem, jež označoval jako „proletářské bibliofie“ a velice sporadicky v novinách a časopisech své doby. Výrazným poznávacím znakem této poezie je lpění na detailech, ale i podstatách reality a jistý výrazový anachronismus, kouzlo forem zdánlivě dávno překonaných. Veselský to nazývá „socialistickým realismem“ k pohoršení (a mírnému pobavení) publika i znalců, ale zároveň k potěše přátel disponujících jemnějšími orgány vnímání. „Takový anachronismus - tak krásná milostná lyrika. Na takové anachronismy si potrpím a o nic jiného nestojím,“ píše Andrej Stankovič pro anketu Kniha roku 1995. Také nejnovější kniha je autorským výborem a podobá se tak knihám předchozím (Dívenky jdou Brnem, Mýtus organismu, Transy). Šest z nových básní z rukopisu naznačuje existenci nové sbírky a její nevydání básníkovu cestu od transů k mýtům: od toho, co bylo, k tomu, co skutečně zůstává. I zde jsou básně vznikající tak, jak postupoval neúprosný čas - nikoli ovšem jen samoplodivým spojením erudice a intuice. Na počátku těchto básní je vždycky impulz podobný extázi, a ovšem i konkrétní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
