5. června 1981 popsalo Středisko pro kontrolu a prevenci chorob v americké Atlantě novou smrtelnou nemoc. Protože se projevila vzácnou formou zápalu plic u pěti homosexuálních pacientů, zmiňoval se o ní tisk zpočátku jako o „záhadné nemoci homosexuálů“. Rychlost, s jakou během následujících dvaceti let zprovodila ze světa bezmála dvaadvacet milionů lidí, nakonec chorobě rychle vynesla superlativy jako „globální epidemie konce tisíciletí“.
Podejte ruku potřebným
Po vzoru všech smrtonosných epidemií v dějinách se stal také AIDS rychle po svém rozšíření předmětem nejen medicínských výkladů. Další pohotově nabídly konzervativní kruhy všech křesťanských denominací: novodobá zkáza má svůj původ v úpadku morálky a sexuální revoluci z počátku sedmdesátých let, tudíž je odplatou za zvrácenost a hedonismus. Oficiální proslovy papeže ani čelných představitelů dalších církví sice zdaleka tak ostré nebyly, v jednom se ale s radikály shodovaly: účinnou obranou proti hrozící katastrofě je pouze návrat k tradičním, především rodinným hodnotám. Křesťané vycházeli z faktu, že v evropském prostředí je postup choroby do značné míry závislý na sexuálním chování. AIDS také zprvu postihl především více promiskuitně žijící homosexuály a přes použité injekční stříkačky také narkomany. Aktuální počty nemocných v Evropě dnes nejsou zanedbatelné – nejvíce postižené Španělsko a Francie evidují podle posledních statistik přes sto tisíc nakažených, Itálie má jen o málo…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
