Jen málo věcí dokázalo znázornit brutalitu komunistických represí tak dokonale jako černé brýle Wojciecha Jaruzelského, bývalého generála a šéfa polské komunistické partaje. Jeho světloplachost kontrastovala s odhodlaností, s jakou v prosinci 1981 vyhlásil stanné právo, aby potlačil protirežimní hnutí Solidarita, které v té době každým týdnem nabývalo na síle. Byly to brýle, za nimiž se skrývalo zlo.Nyní, mnoho let po pádu východoevropského bolševismu, tento muž stanul před soudem. Je obviněn ze spoluodpovědnosti na krvavé události, která se stanným právem nemá přímou souvislost. Podle dokumentů obžaloby to byl on, kdo dal rozkaz ke střelbě do dělníků, kteří v roce 1970 na ulicích v Gdaňsku demonstrovali proti zvýšení cen. Kulky státních orgánů skosily čtyřiačtyřicet osob. V té době byl Jaruzelski ministrem obrany.Polské veřejné mínění si na jeho provinění nevytvořilo jednotný názor. Hlasy těch, co požadují potrestání, dnes zaznívají zhruba tak často jako hlasy lidí, kteří jej hájí. Podle těch druhých to byl vlastenec, který sice možná rozprášil gdaňské demonstrace, ale vyhlášením stanného práva zabránil invazi sovětských vojsk. Na rozdíl od jiných východoevropských lídrů prý dokázal pozvolna uvolňovat krunýř, do nějž komunisté společnost uvěznili. Nakonec souhlasil s vytvořením známého Kulatého stolu a poklidně předal moc demokratické vládě. Brutality, jako byla vražda kněze Jerzyho Popieluszka, na tom nic nemění. Vlajkonošem těchto Jaruzelského zastánců je Adam…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
