Židé nesměli pod hrozbou smrti sahat na archu úmluvy. Ve Francii hrozí jen o málo přísnější trest těm, kdo sáhnou na klasika. Francois Ceresa se provinil tím, že pod názvem Cosetta aneb Čas iluzí napsal pokračování Hugových Bídníků. Kdyby to, co následovalo, nebylo míněno vážně, museli bychom to považovat za dobře připravenou kampaň. Hugovi dědicové jsou podrážděni a prapravnuk romanopisce Pierre dokonce uvažuje o žalobě. „Porušení integrity díla“ ohodnotil po poradě s právníkem částkou 4,5 milionu franků (bezmála 24 milionů korun). Nakladatelství Plon, které knihu vydalo v nákladu 60 tisíc výtisků, se tváří udiveně. Málokomu – žalobce nevyjímaje – je totiž jasné, v čem vlastně bude Hugovo dílo narušeno.
Tvůrce a epigoni
Dopisování a přepisování klasických látek přitom není převratnou novinkou a vyskytuje se v literatuře všech věků i úrovní. Koneckonců právě ve Francii vznikla slovutná Dumasova literární továrna, kde najatí psavci tvořili produkt, který byl nakonec označen jménem majitele fabriky. Ale dala by se najít i celá řada jiných případů. Charles Dickens kupříkladu pracoval na románu s detektivní zápletkou Záhada Edwina Drooda. Zemřel však dříve, než se mu jej podařilo dokončit. Droodovo tajemství se tak proměnilo v tajemství literární a našlo se mnoho autorů, kteří navrhli vlastní řešení. S jedním z nich se mohli seznámit i čeští čtenáři. Autorská dvojice Carlo Fruttero a Franco Lucentini vytvořila vlastní verzi Pravda o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
