V Černé Hoře, kterou Turci nikdy plně nekontrolovali, se za osmanské nadvlády vyvinula vlastní pravoslavná církevní organizace. Její metropolita byl až do poloviny 19. století zároveň světským vládcem Černé Hory. V době existence nezávislého státu byla černohorská pravoslavná církev (CPC) uznávána ostatními pravoslavnými církvemi jako autokefální a rovnoprávná. Po připojení Černé Hory ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců byla však zrušena nekanonickým aktem - dekretem prince regenta Alexandra Karadjordjeviče z roku 1920. Její majetek přešel do vlastnictví srbské pravoslavné církve (SPC), která se stala jedinou pravoslavnou církví na území jugoslávského státu. Komunistický režim otázku černohorské pravoslavné církve na rozdíl od makedonské neotevřel. Snahy o obnovení CPC se objevily počátkem 90. let. V roce 1993 bylo přes odpor tehdejších státních orgánů na několikatisícovém veřejném shromáždění vyhlášeno obnovení autokefální černohorské pravoslavné církve. V roce 1998 byl vladyka Mihailo chirotonizován (potvrzen v úřadě) patriarchou bulharské pravoslavné církve Pimenem, v lednu 2000 byla CPC oficiálně zaregistrována černohorskými úřady a prezident Djukanovič začal přát k svátkům věřícím obou církví. Rozkol mezi CPC a SPC dosáhl značných měřítek. SPC kontroluje i nadále všechny kláštery a další církevní majetek a udržuje si podporu na severu země s tradičně větším počtem prosrbské populace, CPC má příznivce zejména na středomořském jihu Černé Hory. V Cetinji,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
