Mnozí zájemci o průnik do zákoutí moderní komunikace stáli minulé pondělí před složitou volbou. Zatímco v pražském Goethe Institutu přednášel známý teoretik Michael Kunczik o násilí v médiích, o několik stovek metrů dál, v patře nad klubem Roxy, se v Univerzálním prostoru NoD chystala vysvětlit své metody a úspěchy skupina amerických „mediálních teroristů“, kteří si říkají RTMark. Společně s nimi se v debatách o přízeň ucházeli i jejich čeští kolegové, sdružení pod značkou Pode Bal. Při vší úctě k vídeňskému mediologovi se strefili spíše ti, kdo se rozhodli pro návštěvu NoD: v rámci přednášek a debat se stali svědky jedné z nejzajímavějších akcí, které tato pražská scéna ve své krátké historii představila. Mezi americkými a českými umělci, kteří se považují za „mediální aktivisty“ (a jejichž ambicí je snaha reagovat na politické nebo společenské problémy a vymýšlet finty, s jejichž pomocí je možné co nejlevněji oslovit co nejvíc lidí) najdeme množství rozdílů. Přesto obě skupiny opět připomněly, že diktát peněz a moci „zavedených firem“, který podle skeptiků ovládá vyspělý svět i jeho masová média, je možné až nečekaně snadno narušovat.
V terénu
Pražská umělecká skupina Pode Bal, která se od roku 1998 zabývá „mediálním aktivismem“, je jednou z mála, které se ve své zemi pokoušejí překonat zakořeněný odpor k agresivnímu a adresnému „angažovanému“ umění. Výtvarníci Pode Balu vymýšlejí a realizují své výstavy jako „kampaně“, které se vyjadřují k…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 34 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
