V minulých týdnech svitla naděje, že Arménie a Ázerbájdžán po sedmi letech bezvýsledných diplomatických snah dosáhnou mírové dohody ohledně sporné oblasti Náhorního Karabachu, o kterou na začátku devadesátých let svedly válku. Šestnáctý summit prezidentů obou zemí v americkém Key Westu sice nepřinesl nic převratného, nicméně v kuloárech se poprvé začalo mluvit o mírové dohodě, která by ukončila třináct let starý konflikt. Zvláštní punc poslednímu kolu jednání dala také skutečnost, že se jich zúčastnil americký ministr obrany Colin Powell.
Vítězství a blokáda
Arménie a její východní soused Ázerbájdžán uzavřely v roce 1994 příměří po třech letech konfliktu, v němž přišlo o život až pětatřicet tisíc lidí. Více než šest set tisíc osob bylo vyhnáno z domovů. Ve válce zvítězila Arménie, která nyní kontroluje sedmnáct procent ázerbájdžánského území včetně samotné enklávy a Lačinského koridoru, jenž ji s tímto územím spojuje. Při následných jednáních Jerevan požadoval řešení, které by potvrdilo nezávislost Náhorního Karabachu. To však Baku odmítalo. Arménská strana argumentovala právem na sebeurčení, zatímco Ázerbájdžán poukazoval na neporušitelnost celistvosti státu. Nesporné přitom je, že stanovisko Baku má jasnou oporu v mezinárodním právu. Náhorní Karabach nebude světovým společenstvím uznán jako nezávislý stát, dokud k tomu Ázerbájdžánci nesvolí. Více než deset let ekonomické blokády z východu i západu (Arménie na západě sousedí s Tureckem,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 34 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
