V australské metropoli Canberra se minulý týden sešli zástupci zelených stran z více než šedesáti zemí, vedle Česka také například z Mongolska, Nigeru či Nepálu. Debatovali o své další politické strategii. Obrazu vlasatých mládenců ověšených korálky by se přitom nikdo nedočkal. Program sice nabízel seance jógy, jinak se ale jednalo o seriózně vyhlížející politickou sešlost. Dobrodružné časy radikálních akcí a pobytu na politické periferii jsou už pryč.V osmdesátých letech by Západ se zelenými u moci studenou válku pravděpodobně nevyhrál, a jejich tehdy nijak velkého vlivu na politiku tudíž nelze litovat. Nicméně dnes už o pevné pozici zelených v západní mocenské elitě nikdo nepochybuje. Drží 7 % míst v Evropském parlamentu, sedí v třiceti národních parlamentech a spoluvládnou v sedmi zemích včetně Itálie, Francie a Německa. Velké konzervativní či socialistické strany už dávno převzaly část jejich agendy, starosti kolem globálního oteplování patří k běžné výbavě všech předních státníků.Nezaujatý pozorovatel by čekal, že když už mají zelení politici potřebu cestovat do nejodlehlejšího koutu zeměkoule, vyjde z takového setkání zásadní hlas k řešení dnešních problémů světa. Jaký je ale výsledek? Z Canberry jsme se dozvěděli, že hlavním démonem je dnes George Bush se svou snahou zablokovat kjótskou dohodu o globálním oteplování. Za to se delegáti zeleného sjezdu dohodli na bojkotu amerických ropných společností (jeho podoba se má upřesnit později). A kromě toho ohlásili…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
