Jeskyně nacionalismu a antisemitismu
Na náš článek Divoká oslava v Zachetě (Respekt č. 9/2001), který komentoval aféru ve varšavské galerii současného umění, kde socha papeže zavaleného meteoritem vyvolala dva měsíce trvající nacionalistickou a antisemitskou kampaň, reagoval Jan Chromý. Ten ve svém polemickém textu Obrana maloměšťáků (Respekt č. 12/2001) pominul samotné jádro věci - že socha papeže se stala záminkou k obvinění ředitelky Galerie Zacheta Andy Rottenbergové, „státní úřednice židovského původu“, ze tří hříchů: vytvoření antipolské expozice, ignorování národní kultury a dědictví a urážky náboženského cítění. Rozepsal se místo toho o umělecké svobodě, do níž je třeba zakalkulovat pár facek, protože, jak říká farizejsky, „co by to bylo za umění, kdyby se v něm neriskovalo“. Ovšem, dějiny umění jsou také dějinami cenzury, represí, ničení a věznění. Známe to dobře z totalit i demokratických systémů. Z tohoto pohledu je dobře, že socha Maurizia Cattelana byla ve Varšavě vystavena. Umělecké dílo odhalilo, co je skryto za maloměšťáckou spořádaností slušného občana – nezpracovaný vztah k vlastní minulosti, nezvládnutý antisemitismus a další traumatické vytěsněné a zbytkové problémy, vyplouvající na povrch v naší postkomunistické současnosti. Panu Chromému se nelíbí, když se hovoří o postkomunistických úchylkách,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
