Zuřivý boj o jadernou energii se v Evropě minulý týden rozhořel na dvou zcela odlišných frontách, pokaždé však ukázkově. Zatímco němečtí jaderní bossové čelili protestu tisíců svých znepokojených spoluobčanů, jejich čeští kolegové bez úspěchu zápasili - tak jako posledních deset let neustále - jen sami se sebou. Zatímco tedy německá společnost projevila jasnou snahu přít se o problém, který rozhodně není radno bagatelizovat, Češi dál tonou ve lhostejném postkomunistickém komatu a nechávají své těžkotonážní elity a lobbisty dělat, co se jim zlíbí.
Jak to obhájit
Co se vlastně stalo? Po čtyřech letech putoval přes Německo vlak s nákladem jaderného odpadu do dočasného skladu Gorleben a asi patnáct tisíc lidí se mu v tom snažilo zabránit. Rozsáhlé policejní manévry a souboje těžkooděnců s občanskou blokádou jen podtrhly, že Německo začíná pociťovat dopad skutečné černé můry jaderného odvětví. Jedna z nejdůležitějších otázek totiž zní: co si počít s krajně rizikovým a přitom nezničitelným odpadem. Tady je ale dobrá rada nad zlato. Přes nejrůznější optimistické vize se stavba konečného úložiště ještě nepohla z místa a průzkum polyká miliardy dolarů. Jen několik čísel. Týdeník Der Spiegel připomíná, že až do konce loňského roku vyprodukovaly německé jaderné reaktory 8500 tun vysoce radioaktivního odpadu. Německé zákony zakazují skladovat jej rovnou po vyvezení z reaktoru, proto musí být vše odvezeno ke zpracování (jakémusi pročištění) do Francie a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
