Česká Akademie věd zvolila nového předsedu. Nástupkyní veterána Rudolfa Zahradníka bude jeho dlouholetá spolupracovnice Helena Illnerová, jedna z českých vědkyň ve světě nejvíc proslulých. Mise profesora Zahradníka byla úspěšná. Dnes už bývalý předseda tvrdí, že český vědec je chloubou Evropy, a jak svědčí novinové ohlasy, veřejnost to s uspokojením přijímá. Také vláda rok od roku vědcům zvyšuje dotace. Člověk se přímo zdráhá připomenout z povinnosti otázku, se kterou musel Rudolf Zahradník bojovat před osmi lety: nebylo by lepší celou instituci zrušit? Akademie je ale vědeckou institucí a na tomto poli je přece jen nutné prozkoumat všechny hypotézy.
Lepší muzeum
Nechme tedy stranou mediální obraz a podívejme se, co má Helena Illnerová opravdu k dispozici. Akademii tvoří 62 vědeckých ústavů, jejichž zhruba 3, 5 tisíce vědců inkasují 3, 5 miliardy vládních dotací ročně. Za to by měli prospívat vědě, vzdělání a průmyslu. Akademici se ovšem příliš nesnaží popsat způsob, jak to dělají. K dispozici jsou tudíž jen vnější zdroje. Jedním z nich je publikační činnost v uznávaných vědeckých časopisech, které jsou zařazeny do registru v americké Philadelphii. Ze statistiky vyplývá, že na jednoho akademika připadá jeden článek za dva roky – to se nijak nevymyká evropskému průměru. Před třemi lety ale vypočetl časopis Science, že česká věda patří k nejméně efektivním v Evropě. Články zdejších vědců totiž obvykle nejsou citovány kolegy z jiných zemí a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
