Čtyři myslivecké omyly
Milada Fabelová z Českomoravské myslivecké jednoty se v pozoruhodné polemice Nestavte lovce na pranýř (Respekt č. 11/2001) dopouští hned několika omylů. Omyl první: ani Hnutí DUHA, ani ostatní oponenti mysliveckého zákona netvrdí, že je pouze záležitostí majitele pozemku, kolik zvířat na svém pozemku ponechá. To, kolik srnců, jelenů či bažantů do přírody patří, však nemohou určovat myslivci. Podobně jako o počtu sýkor nebo ježků o nich mají rozhodovat přirozené podmínky prostředí. Omyl druhý: nestojíme před volbou dřevo, nebo jeleni v lesích. Spárkatá zvěř je uměle přemnožená. Udržování těchto nepřirozených, extrémních počtů není žádnou péčí o přírodu, ale svého druhu chovem parohatého skotu, který spásá mladé stromky. Vysoké počty jelenů a srnců proto znemožňují přirozenou obnovu našich lesů. Omyl třetí: dravci a velká zvířata (není zřejmé, co má autorka na mysli, patrně se jedná o rysy a vlky) mají v přírodě svou nezastupitelnou funkci. Není jediný důvod, proč by je měl nahrazovat myslivec a bránit tak s puškou v ruce „rozmanitost a kvalitu lesní zvěře“. Omyl čtvrtý: myslivci svou činností rozhodně nešetří státní pokladnu. Jenom škody způsobené přemnoženou zvěří se ročně odhadují na 1, 2 miliardy korun, z toho přibližně polovina připadá na lesy státní. Tak totiž vypadá „péče o zvěř“ v praxi.
Jaromír Bláha, Hnutí DUHA
Kontrova cibulkovská…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
