Zatímco hrdinové klasických příběhů vyrážejí na dobrodružné cesty s heroickým odhodláním čelit všemožným nebezpečím, postavy moderní beletrie bývají dějem častěji zaskočeny a vykolejeny. Na počátku je čtenář zastihne v banálních podmínkách běžného života, ale pak se pod fádním povrchem začne vyjevovat jiná, znepokojivější skutečnost. Modelová je situace Kafkova Josefa K. , jenž je hned na počátku románu Proces bůhvíproč zatčen, ale k smyslu a podstatě tohoto faktu proniká jen pozvolna, přičemž odkrývá netušené labyrinty skrytého světa a jeho nezbadatelných zákonů. Zatímco klasický hrdina za příběhem odchází, moderním postavám bývá příběh zhusta vnucen - jsou spíš oběťmi než hrdiny. Dvacáté století se svými genocidami a gulagy učinilo z Kafkových zlověstných vizí široce prožívanou zkušenost, kterou nejpřesvědčivěji zachycují autentická svědectví těch, jimž se příběh vnucený státním terorismem podařilo přežít. Svým způsobem se k nim řadí i aktuální memoárový román Hany Pražákové Nadějí tu žijem.
Vyhojené jizvy
Sedmdesátiletá autorka devíti úspěšných knížek pro mládež přenesla do své desáté knihy přímočaře sdělný styl blízký dívčím románům. Tentokrát se jej ale pokusila využít k přiblížení prožitku ponížení, vzdoru a především mravní nezdolnosti, s níž její rodina překonala perzekuce padesátých let. Hana Pražáková je dcerou ruralistického spisovatele Františka Křeliny, který byl v procesu s tzv. zelenou internacionálou odsouzen roku 1951 na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
