Na konci února zemřel v Los Angeles americký režisér a producent Stanley Kramer. Pro spoustu někdejších milovníků jeho filmů s ním zřejmě nadobro odchází i nadmíru inspirativní svět, který Kramer kdysi pomáhal vytvářet. Pro zdejší nadšence, kteří počátkem šedesátých let stáli u zrodu hnutí filmových klubů, byl Stanley Kramer něčím jako ikonou: jeho díla představovala jedny z prvních amerických filmů, které nalezly po roce 1948 cestu do českých kin. S Kramerem mohl tehdy mladý divák objevovat moudrost, toleranci a tichou ironii Spencera Tracyho (Kdo seje vítr), okouzlovat se erotickým flairem šedesátileté Marlen Dietrichové a obdivovat radikální odhodlanost mladého Maximiliána Schella (Norimberský proces) nebo držet palce želízky nerozlučně spojené dvojici mladíků Tony Curtis-Sidney Poitier v Útěku v řetězech. Tehdy pro nás všechny platil Stanley Kramer za jednoho z velkých autorských filmařů. O několik let později již filmové kluby pomohly (například konfrontací s díly Orsona Wellese či Ingmara Bergmanna) podobné soudy korigovat, ale jak všichni víme, nádech okouzlení první lásky trvá celý život. Kramer, syn polské matky a rakouského otce, byl filmovým selfmademanem: začínal jako pomocník střihače a autor instruktážních filmů pro americkou armádu za druhé světové války. V roce 1947 založil vlastní produkční firmu a odtud už vedla přímá cesta do Hollywoodu, kde se záhy stal jedním z nejúspěšnějších producentů. Některé legendy Hollywoodu mu vděčí za…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
