Ján Čarnogurský v roce 1991 vyslovil přání zajistit Slovensku „vlastní hvězdičku na vlajce Evropského společenství“. Ačkoli symbol Evropské unie použil pouze jako metaforu pro dosažení slovenské nezávislosti, nahrál na smeč protivníkům, kteří jej mohli napadnout kvůli chybné úvaze. Nikdo to však neudělal. V době, kdy EU měla stejný počet členů jako hvězd ve znaku, totiž málokdo věděl, že obě věci spolu nijak nesouvisí.
Jako den a noc
Symbol dnešní Unie má dlouhou tradici. Dvanáct zlatých hvězd na tmavě modrém poli si za svůj emblém zvolila záhy po svém založení Rada Evropy, která se nechala inspirovat designem vlajky ještě starší Panevropské unie (viz rámeček). Na modré barvě a zlatých pěticípých hvězdách se členové Rada Evropy shodli rychle, spornou otázkou však zůstával jejich počet a uspořádání. Volba nakonec padla na 12 hvězd v kruhu, protože „12 je symbol dokonalosti a úplnosti“. Zastánci tuto tezi dokládali hned na několika příkladech: zvěrokruh má 12 znaků, rok má 12 měsíců, den a noc mají po 12 hodinách, 12 bylo apoštolů i izraelských kmenů. Dvanáctero bylo také Herkulových prací anebo destiček, na nichž byly napsány základy římského práva. V polovině 80. let, když se lídři Evropského společenství, pozdější EU, rozhodli dodat doposud především ekonomickému tělesu politický rozměr, vyvstala nutnost posílit i jeho identitu a přiblížit jej občanům. Poslanci Evropského parlamentu proto žádali, aby společenství dostalo také své logo a zástavu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
