Prezident řekl na uzavřeném jednání předsedovi vlády, že málo bojuje proti korupci. Premiér se urazil a odešel; na mimořádné tiskové konferenci pak veřejně požádal o omluvu. Stalo se před čtrnácti dny v Turecku. Prezident Ahmet Sezer ani premiér Bulent Ecevit asi netušili, jakou paniku vyvolají. Zahraniční investoři v obavách z pádu vlády začali prchat ze země. V „černou středu“ 21. února se zhroutila istanbulská burza. V noci na čtvrtek centrální banka vzdala další obranu měny, takže turecká lira během jediného dne devalvovala o 30 procent. Do země už přiletěl muž č. 2 Mezinárodního měnového fondu (MMF) Stanley Fischer s krizovým týmem. Zdánlivě banální politická rozmíška tak vyvolala nejvýznamnější otřes na světových trzích za poslední rok.
Sedmnáctý neúspěch
Komentátoři se přou, jestli se turecká situace podobá víc thajské krizi z roku 1997, nebo ruské z roku 1998. Turecko odpovídá velikostí ekonomiky Thajsku, má ovšem mnohem větší strategický význam (člen NATO, bašta sekularismu v islámském prostředí, letecká základna Američanů pro kontrolu nad Irákem apod.). Oproti předchozím krizím je tu ale víc rozdílů než podobností. Turecká krize se zatím nešíří do okolí jako thajská a proběhla rychleji než ruská. „Vláda nedebatovala celé měsíce, co by měla udělat. Díky tomu centrální banka nevykrvácela ze svých devizových rezerv,“ prohlásila analytička londýnské Nomury Sonja Gibbsová. V Rusku měly zahraniční banky v době kolapsu úvěry za 76 miliard…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
