Od jara 1899 do podzimu roku 1900, tedy právě před sto lety, prošla českými zeměmi mohutná vlna antisemitismu. Vyvolala ji vražda devatenáctileté chalupnické dcerky Anežky Hrůzové, nalezené v lesíku poblíž Polné s proříznutým hrdlem. Rázem se vynořila středověká pověra o rituální vraždě, podle níž Židé přidávají do těsta na sváteční macesy krev obětovaných křesťanských pannen. Hlas lidu v moravském městečku okamžitě označil i viníka, jímž měl být dvaadvacetiletý Leopold Hilsner, ubožák živořící na okraji polenské židovské komunity. Případ před několika lety podrobně pojednal Jiří Kovtun v knize Tajuplná vražda. V závěru loňského roku vyšel přímo v Polné k stému výročí vraždy sborník Hilsneriáda, kde události zrekapituloval Bohumil Černý.
Volání po krvi
Vyšetřování probíhalo neuvěřitelně nedbale, svědectví byla očividně předpojatá, ale veřejné mínění se pod vlivem tisku rozběsnilo. Při procesu v září 1899 v Kutné Hoře musel být Hilsnerův advokát Auředníček chráněn četníky před lynčováním. T. G. Masaryk se do případu vložil zpočátku jen okrajově, když v odpovědi na dotaz vídeňského listu Neue Freie Presse zpochybnil pověru o rituální vraždě a poukázal na ekonomické kořeny antisemitismu. K hlubšímu studiu případu jej přimělo až odsouzení Hilsnera k trestu smrti. V listopadu vydal brožuru Nutnost revidovati proces polenský, čímž lavinu nenávisti strhl na sebe. V březnu 1900 dohotovila česká lékařská fakulta odborný posudek, který závěry…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
