Poplašné komentáře a články, kategoricky odsuzující nástup rakouských Svobodných Jörga Haidera k moci, plnily začátkem února hlavní stránky španělských deníků. Premiér Aznar ještě stačil navrhnout vyloučení Schüsselovy strany z klubu evropských lidovců, když v jeho vlastní zemi vypukla bezprecedentní vlna xenofobního násilí. Španělé oněměli a s hrůzou sledovali události. Zopakujme si základní fakta. V sobotu 5. února zavraždil duševně nemocný přistěhovalec marockého původu šestadvacetiletou Encarnación Lópezovou. Stalo se tak za bílého dne uprostřed tržiště v jihošpanělské obci El Ejido. Tato - v pořadí třetí - brutální vražda „místních“ z ruky „přivandrovalců“ rozpoutala na několik dalších dní v El Ejidu a přilehlém okolí kolektivní pomstu, žhářství a lynč. Obyvatelé El Ejida si vyřizovali účty především s imigranty, ale také s neziskovými organizacemi, tiskem a vládními představiteli.
Emigrace - imigrace
Fenomén migrace není ve Španělsku žádná novinka. Jenom ve 20. století měli sami Španělé dostatek politických i ekonomických důvodů k odchodu do zahraničí. Ještě dnes je toho důkazem asi dvouapůlmilionová komunita španělských „expatriotů“. Zlepšující se hospodářská situace však ve velmi krátkém čase vše obrátila naruby: za posledních 30 let se z tradičního exportéra emigrantů stal naopak jejich příjemce. Do Španělska míří natrvalo imigranti z Evropy, severní Afriky, Jižní Ameriky a Asie. Na poměry Evropské unie je 800 tisíc přistěhovalců,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
