Co mají společného pád komunismu a vzestup mafiánství, nové technologie a staré frustrace? Ve správném poměru vytvoří prostředí, v kterém se urodí nejedna divokost v literárním srdci. Jáchym Topol jako klíčový protagonista „východní“ divokosti dokládá, že co elektrizovalo v 90. letech čtenáře u nás, našlo své uznání i na spořádanějším Západě. Západ si ostatně čas od času sám rád zadivočí. Na místo „sester“ a „andělů“ však pod tamější standartou divokosti stanula generace „techno“. Tolik lze alespoň vyčíst v Německu. Tento velký a literárně vyspělý soused stále častěji zaznamenává nástup vlastních dobrodruhů. Tim Staffel (1965), stále výraznější autorita mezi německými dramatiky a romanopisci s visačkou „crazy“, často slouží jako předobraz pro tento literární výraz (sám autor raději používá termín „sound“). Staffelovým doposud největším úspěchem byl román Terrordrom (1998), ještě v témže roce zdramatizovaný a inscenovaný legendou německého divadla Frankem Castorfem. Společným jmenovatelem spíše apolitického Staffela a o generaci staršího, angažovaného Castorfa byla ochota akceptovat zánik, či alespoň naprostou devastaci stávající civilizace. Její trosky slouží oběma jako účinná zbraň proti jakékoliv sentimentalitě a humanistickému bolestínství. Pro Staffela i Castorfa již člověk dávno nezní hrdě. V novém románu Volání po domově (Heimweh) jde Staffel ještě dále. Hlavní hrdinové Marvin, Tizian a Cem se považují za mimozemšťany, či spíše vetřelce, kteří…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 32 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
