Jen necelá polovina zdejších občanů považuje současný systém za lepší, než byl ten před listopadem 1989. Počet stoupenců svobody tak od roku 1992 klesl bezmála o třetinu (z 69 na 49 %). O téměř stejné číslo - z 15 na 32 % - se naopak zvýšil počet milovníků totality. Kdyby dnes byly volby, dal by komunistické straně hlas každý šestý Čech. Uvedená čísla svědčí o tom, že k charakteristice domorodců rozhodně nepatří dlouhá paměť. Historik Karel Kaplan totiž odhaduje, že v průběhu více než čtyř desetiletí zde nejrůznější komunistické perzekuce zasáhly devět z deseti rodin. Na třech případech, právě řešených českou justicí, je možné si připomenout, po čem se vlastně nostalgikům mezi námi tolik stýská.
Vrahům do pasti
Před padesáti lety, v srpnu 1950, vlákali estébáci do pasti lidoveckého poslance Františka Hynka. V léčce byl zavražděn Hynkův čtrnáctiletý syn a samotný poslanec zázrakem přežil jen proto, aby de facto až do konce života už jen seděl v žaláři. Začalo to hned po komunistickém puči. František Hynek měl ve svém volebním kraji na Táborsku velkou popularitu, a StB jej proto chtěla přinutit ke spolupráci. Poslanec dva roky odolával, a nakonec se rozhodl k emigraci. „Tu ale od začátku inscenovala Státní bezpečnost,“ popisuje vyšetřovatel Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) Adolf Rázek. Otec dvou synů se rozhodl, že staršího Pavla vezme s sebou, manželka s mladším děckem zatím zůstala na jihočeském hospodářství. Falešný převaděč -…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
