Když před čtrnácti dny navrhli lidovci na šéfa čtyřkoalice Jaroslava Kopřivu (39), vyvolalo to mnoho reakcí. „Kopřiva? Lídr? Impossible,“ hlásal komentář Lidových novin. „Jezdec z neznáma,“ vítala kandidáta Mladá fronta. A politici také nezůstali chladní. Ministr Špidla vyzval lidovce k návratu doprostřed politické scény, protože Kopřiva prý stojí vpravo. Špidlovu charakteristiku hned potvrdil místopředseda ODS Miroslav Macek vzletným výrokem, že „s Kopřivou by naše komunikace mohla být produktivnější než s Cyrilem Svobodou, který má ,srdce nalevo'“.
Já si za tím stojím
Generální tajemník České katolické charity navržený lidovou stranou na šéfa čtyřkoalice je dosud znám jenom svým angažmá na ministerstvu vnitra, kde od roku 1992 strávil sedm let coby náměstek. Vysokému postu předcházelo studium šumperského gymnázia a posléze pobyt na pražské technice, kterou absolvoval v polovině osmdesátých let. Pak se vrátil do Šumperku a začal v tomto městě, kde ještě v roce 1989 vztyčili sochu Stalina, pracovat jako projektant. „Byl jsem věřící a měl jsem svůj svět mimo stávající režim, který mi nic neumožňoval,“ říká Kopřiva. Jeho bratr podepsal Chartu 77. „Já jsem žádný disident nebyl, jen jsem občas pomáhal bratrovi s rozvážením samizdatů a různých petic.“ Kariéra přišla až po revoluci. Pár týdnů po listopadu vstoupil Jaroslav Kopřiva do Československé strany lidové. Revoluční doba ho vynesla na post přednosty okresu Šumperk. Rok před dělením federace…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
