Proč vlastně politické strany přesvědčují voliče, aby právě jim dali svůj hlas? Jen zdánlivě je to banální otázka, na kterou existuje stejně banální odpověď - totiž že chtějí vládnout a prosadit ve společnosti své názory. V logice české politiky tak prostá definice nestačí, jak o tom nejnověji svědčí případ čtyřkoalice, čerstvého vítěze senátních voleb. Její prozatímní povolební postup nastoluje otázku, jestli si Kasal, Kühnl a spol. už všimli, co se to vlastně minulou neděli stalo.V pondělí ještě čtyřkoalice slavila svůj nečekaně přesvědčivý úspěch. Takže měla minimálně od středy čas vysvětlit, co si hodlá s novým kapitálem počít. Ne že bychom se vůbec nic nedozvěděli.Skutečně od podlahy to vzali lidovci. Jen co Josef Zieleniec v televizi prohlásil, že čtyřkoalice bude mít - coby uskupení kandidující pod jednou vlajkou - logicky v Senátu společný klub, rozhodla se KDU, že radši zůstane pěkně sama v tom svém. Záhy se ukázalo, že nejde jen o počet kancelářských svorek a rolí faxového papíru, o něž se lidovci nechtějí s nikým dělit. Užší vedení lidovců s vážnou tváří doporučilo na post hledaného čtyřkoaličního lídra bývalého náměstka pěti ministrů vnitra Jaroslava Kopřivu. Tento kandidát na místo budoucího premiéra na sebe dosud upozornil jen jako příznivec drogové represe.Kdyby to snad bylo myšleno jako pokus o žert, stálo by to snad za zdvořilý úsměv. Jenže lidovci nejsou žádná obskurní stranická frakce, která se před zjevně ztraceným partajním sjezdem jen tak snaží…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
