Když Miloš Zeman před dvěma lety představoval své „vládní sebevražedné komando“, vypadalo to, že se v něm ministr životního prostředí Miloš Kužvart ocitl nějakým omylem. Při pohledu na sestavu poněkud výstředně působících seniorů Císař, Peltrám, Grégr se mladý radikální ekolog snadno stal největší nadějí Zemanovy vlády. Jako by Zemanův výběr obstarožních socialistů paradoxně nechal vyniknout moderního levicového politika se slibnou budoucností, mohli tehdy doufat optimisté. Miloš Zeman také kdysi býval na svého Kužvarta patřičně pyšný - už ve své volební kampani se rád pochlubil, že jeho tým zdobí „bývalý spolupracovník Josefa Vavrouška“. Pro voliče to měl být jasný signál, jak důvěryhodná jména zaštiťují sociálnědemokratickou vizi „sociálně tržní a ekologicky orientované“ ekonomiky. Stačily dva roky a všechno je jinak. „Mám rád ministry životního prostředí, taky mám jednoho,“ řekl Zeman kancléři Schüsselovi v Židlochovicích, kam šéf rakouské vlády přijel jednat o Temelíně v doprovodu svého ministra životního prostředí. I když Zeman podobné plácání zřejmě považuje za humor, nechtě tak vystihl Kužvartovu pozici v kabinetu. Z naděje české levice je dnes outsider potácející se od porážky k porážce. Celkem nikoho už asi nemohla překvapit ta poslední. Ministr průmyslu Grégr, v době někdejší Kužvartovy slávy všeobecně považovaný za historickou relikvii z let naplno jedoucího RVHP, minulý týden bez problémů přesvědčil kolegy, aby nechali Česko ještě další dva roky huntovat…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
