Spojení dvou oblíbených frází ve výroku, že do Evropy směřujeme z jejího vlastního srdce, vyznívá sice absurdně, odráží však základní nejasnost evropské identity. Anglický profesor historie Norman Davies ukazuje v úvodu ke svému monumentálnímu dílu o dějinách Evropy, že zavedené vymezení jejích východních hranic není zdaleka nezpochybnitelné. Evropu lze pojímat i jako subkontinent euroasijské pevninské masy. Vychvalovaná evropská civilizace se rodila na evropském i asijském břehu Egejského moře a judaismus i křesťanství mají orientální kořeny. Od dob Ivana Hrozného komplikuje evropské hranice kolísající význam Ruska, jež západní kulturu v mnohém napodobovalo, ale zároveň ji mnohohlasně odsuzovalo. Davies soudí, že evropské hranice na Uralu si Rusko prosadilo díky imperiálnímu vzestupu, ale současný „úpadek jeho moci by mohl snadno vést k revizi - v tomto případě by se uskutečnila vize oxfordského profesora ruského původu o přílivové Evropě, jejíž hranice se vlní a plynou“. Norman Davies studoval v Oxfordu a Grenoblu, ale doktorát získal na Jagellonské univerzitě v Krakově. Desítky let pak působil na Škole slovanských a východoevropských studií Londýnské univerzity. V úvodu ke své knize, kterou napsal v první polovině devadesátých let, poznamenává, že dosavadní západoevropské práce o dějinách Evropy vesměs přehlížely svět za východními hranicemi Svaté říše římské, což hodlá napravit. Po zdolání bezmála půldruhého tisíce stránek může právě tato snaha vyvolat v českém…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
