V posledních říjnových dnech se v Jihlavě uskutečnil již čtvrtý ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů, který je na dobré cestě stát se respektovanou kulturní událostí. Historie jihlavské dokumentární přehlídky začala přitom zcela nenápadně v aule jedné vyšší odborné školy v Jihlavě, kam si dva studenti místního gymnázia zvali na pravidelné besedy známé osobnosti české kultury. Když si na jaře 1997 pozvali dokumentaristku Olgu Sommerovou a v rámci besedy pustili i dva její filmy, setkalo se to s nebývalým diváckým ohlasem. Tehdy sedmnáctiletí studenti přišli na nápad uspořádat celou přehlídku dokumentárních filmů, doprovázenou besedami s pozvanými tvůrci. Právě toto spojení dokumentu a následné diskuse nad dílem je charakteristickým rysem celého jihlavského festivalu. Ještě téhož roku na podzim proběhl první ročník s názvem Festival českého dokumentu. Přijela na něj celá řada našich předních dokumentaristů, kteří nešetřili slovy chvály na adresu mladých pořadatelů. Následující dva ročníky přinesly pak čím dál zřetelnější přesahy do zahraniční dokumentární tvorby, což loni přimělo pořadatele ke změně názvu na festival „mezinárodní“.
Čechy učené, Čechy mé
Nejvíce pozornosti poutala především festivalová novinka: soutěž o nejlepší český dokumentární film roku 2000. "Má jít o prvopočátek nové tradice. Z české tvorby jsme nominovali sedm nejpozoruhodnějších filmů, které nás upoutaly svou jedinečností, osobitostí a filmařsky originální…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
