Všichni máme dost starostí s tím, jak si udržet práci, vychovat děti a jak dávat dost dobrý pozor, abychom se nedostali do maléru s úřady. Za to všechno si pak vysloužíme pár okamžiků krátkého odpočinku, než celý ten kolotoč začne nanovo. Co pro mě tedy při všech starostech znamená ten „globalizační tlach“ (slovy Martina C. Putny), který právě vedou politici, duchovní a umělci ze všech koutů světa na Pražském hradě? Ještě mohou být rádi, že o tom nic nevím a nechci vědět. Pokud mají pravdu studie o národním charakteru, mnozí z tuzemců právě takto zareagovali, když náhodou zaslechli, že Václav Havel opět pořádá Forum 2000. Do Prahy znovu přijel čtrnáctý dalajlama, aby si tu promluvil s arcibiskupem z válkou sužované Sierry Leone. O smíření přednášeli nositelé Nobelových cen Frederik de Klerk a Šimon Peres, debatovala proslulá chorvatská spisovatelka, vynálezce „třetí cesty“, jordánský princ a hvězda britského popu. A co já z toho mám? ptá se zcela správně prostý občan. Budou moje starosti lehčí a život veselejší, když se třeba dozvím, jakou roli hraje vzdělání, náboženství či umění v moderním světě? Samozřejmě, z pohledu obyčejného života vyprávěli účastníci Fora o hodně odtažitých věcech. Přesvědčovali se například, že vzdělání je cestou k bohatství pro ty, kdo je mají, ale cestou k chudobě pro ty, kdo si ho nemohou dovolit. K tomu popisovali, jak se v globální společnosti setkávají různé kulturní či náboženské tradice a jak přitom záleží, aby mezi sebou komunikovaly -…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
