Je půl desáté večer 28. září. Skleslí politici z vládních sil i hlavní opozice neskrývají své zklamání. Pia Kjärsgaardová z nacionalistické Dánské lidové strany vstupuje do budovy parlamentu jako královna a okamžitě se na ni vrhají novináři. Vedle u socialistů bouchají zátky od šampaňského. V tuto chvíli je již jasné, že většina Dánů se v referendu vyslovila proti zavedení eura.
O šest procent
Nelze říci, že by výsledek referenda byl šokem. Po celé září ukazovaly průzkumy veřejného mínění větší či menší převahu odpůrců eura. Ani závěrečná přesvědčovací „kanonáda“ zastánců společné měny na tom nic nezměnila. Přestože se den před hlasováním zdálo, že síly obou stran se vyrovnaly, konečný verdikt vyzněl poměrně jasným „ne“: 53,1:46,9. V roce 1992 - tehdy šlo o Maastrichtský traktát - zvítězili stoupenci „ne“ pouze o 0,6 %. Co znamená tento výsledek pro Dánsko? Podle zastánců koruny si země udrží důležitý atribut své samostatnosti, vlastní měnu. To prý plně vyváží případné ekonomické důsledky „ne“. Podle přívrženců eura se teď Dánsko dobrovolně zřeklo účasti na rozhodování o měnové politice eurozóny, které se tak jako tak musí podřizovat. Jak to vyjádřil dánský komisař Poul Nielson: „Dánsko bude odebírat evropské noviny, místo aby se podílelo na práci redakce“. Zda se dostaví avizované ekonomické potíže, například růst úrokové míry a tlak na kurz koruny, teprve uvidíme. Paradoxní situace čeká dánské politiky: strany a hnutí, které prosazovaly „ne“,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
