Při červnovém televizním vystoupení, v němž Jacques Chirac vyzval Francouze k referendu o zkrácení mandátu hlavy státu ze 7 na 5 let, uklouzla očividně nejistému prezidentovi tato slova: „Zvolíte-li ano, výborně. Rozhodnete-li se pro ne, skvěle.“ A voliči měli jasno: ať podniknou cokoli, karavana jede dál. Spontánní, leč výstižný Chirakův výrok nezapomněli a poslední zářijovou neděli, v den referenda, vyprodukovali historický rekord. Ze 40 milionů oprávněných voličů zůstalo doma 28 milionů. Torzo elektorátu (30 %) přesto naprostou většinou (73,15 %) podpořilo změnu ústavního článku č. 6, jež vstoupí do praxe po prezidentských volbách na jaře 2002. Po třiceti letech vášnivých diskusí, proklamovaných odhodlání i hrobového ticha tak budoucí hlavy státu vybalí svá zavazadla v Elysejském paláci na pouhých pět let.
Kam míří karavana
Ač rekordní neúčast nahrává úvahám o úpadku občanského smyslu Francouzů či o kocovině z prohnilé demokracie, což neopomněli zdůraznit lepenovci, trockisté i suverenisté ze Sdružení pro Francii (RPF), opak je pravdou. Výsledek referenda totiž odráží názor většiny společnosti, potvrzovaný sociologickými průzkumy i nebývalým konsenzem všech důležitých politických stran. Slabá účast proto hovoří o něčem jiném: prezidentem jednostranně formulovaná otázka skutečně nemohla ohrozit setrvačný pohyb karavany, o níž se značná část Francouzů domnívá, že by konečně měla vyrazit jiným směrem. Zkrácení prezidentského mandátu sice…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
